Zobrazit navigaci

Historie

      Naše škola se může pochlubit lecčíms. Jednou z jejích předností je přímá návaznost na školní instituce, které byly v minulosti ve městě postupně zřizovány. Žáci I. stupně se stále učí v budově, postavené v letech 1877–1879 pro potřeby tehdejší obecné školy, žáci II. stupně v budově postavené v letech 1900–1901 pro nově zřízenou měšťanskou školu. Nejstarší předchůdce naší školy se ale objevil ve Světlé mnohem dřív.

     V 16. století patřilo světelské panství včetně samotného města rodu Trčků z Lípy. Byla to zásluha Buriana Trčky, že byla v roce 1578 založena „v domečku u kostela“ první světelská škola. Jednalo se o školu farní, vyučovalo se v ní tzv. trivium (čtení, psaní a počty) a téměř 200 let fungovala díky vrchnosti a církvi. Vzhledem k tehdy platné zásadě „koho panství, toho náboženství“ pečovali o školu nejprve faráři utrakvističtí (husitští), protože se Trčkové k víře pod obojí hlásili. Po porážce stavovského povstání však víru z obvyklých pragmatických důvodů změnili a dohled nad školou převzala církev katolická. Světelská škola, do roku 1814 jednotřídní, ale od konce 18. století postrádala vlastní budovu, protože „domeček u kostela“ byl vrchností prodán a stavby nové školy se Světlá dočkala až téměř za dalších sto let. Postupně přibývající třídy (od roku 1854 byla škola již trojtřídní) byly umístěny v různých budovách patřících panství, nejdéle ve špitále. Počet zapsaných žáků se v polovině 19. století pohyboval kolem čtyř set.

     Školství v tehdejším Rakousku zcela změnila reforma ministra Hasnera. Od roku 1869 převzal od církve dozor nad školami stát, který též garantoval platy i penze učitelů. Dosavadní farní školy se změnily na „obecné školy“. Ta světelská fungovala ještě deset let v improvizovaných prostorách, až ve školním roce 1879–1880 začala výuka v nové školní budově v Jelenově ulici. Obecná škola ve Světlé se postupně rozšířila na pět ročníků, z nichž některé musely mít pro vysoký počet zapsaných žáků paralelky. V obecné školy tehdy žáci trávili celých osm let povinné školní docházky a nenaučili se o mnoho víc než číst, psát a počítat.

     Na přelomu 19. a 20. století vznikla ve Světlé konečně škola měšťanská, která poskytovala díky vyučování odborným předmětům mnohem ucelenější vzdělání. Žáci do ní nastupovali po absolvování čtyř nebo pěti ročníků obecné školy a trávili v ní další tři nebo čtyři roky. Rozhodovalo, zda splnili povinnou školní docházku. Žáci prvních dvou ročníků nové měšťanky se učili ještě v učebnách propůjčených obecnou školou, ale od října 1901 už měli k dispozici vlastní budovu v Komenského ulici. Do 1. ročníku měšťanky byli zapsáni 74 chlapci ze Světlé i z okolí, neboť škola byla pouze chlapecká. Naštěstí ne nadlouho. Snaha umožnit vyšší vzdělání i dívkám vedla světelskou  radnici k rozšíření budovy o jedno poschodí. Od roku 1908 byly v budově umístěny „měšťanské školy chlapecká a dívčí“. V té době byly považovány za dvě rozdílné instituce, i když s jedním ředitelem a učitelským sborem.

     Takto vedle sebe fungovaly obecná a měšťanská škola více než 50 let. Měnily se ovšem režimy a s nimi i názvy škol. Měšťanky se po roce 1918 krátce nazývaly „občanské školy“, pak se jim jejich zažitý název vrátil. Za protektorátu se název mění na „hlavní školy“, po roce 1945 na „újezdní měšťanské školy“, od roku 1849 jsou z nich „střední II. stupně“. To název obecné školy zůstal stejný až do roku 1948, kdy se změnil na „národní I. stupně“.

     V roce 1953 dochází v organizaci školství v Československu k radikálním změnám, z nichž mnohé platí dodnes. Dosavadní obecné (národní) a bývalé měšťanské školy byly spojeny do jednoho subjektu, který dostal název „osmiletá střední škola“. Národní, většinou málotřídní školy zůstaly jen v menších obcích, děti v nich ale strávily již pouze pět let a potom přecházely do 6. ročníků osmiletek. I v dalších letech se měnil nejen název školy, ale i délka povinné školní docházky, která kolísala mezi osmi (do r.1960) a devíti (do r. 1984) roky. Devátá třída byla opět zavedena v roce 1990 jako nepovinná, od roku 1995 je povinná, pokud žák neodejde např. na víceleté gymnázium. Školy si ponechaly jednoduchý název „základní škola“.

     Všechny tyto změny se samozřejmě promítaly do vývoje školství v našem městě. Dlouhá cesta vedla od první středověké školy přes obecnou a měšťanskou, osmiletku a devítiletku až k současné základní škole v Komenského ulici. Od jedné učebny, v níž se tísnilo často více než 100 žáků, jejichž učitel neměl mnohdy vyšší vzdělání, než které svým svěřencům poskytoval, k současné moderně vybavené škole s vysoce kvalifikovanými pedagogy. Tato kontinuita trvající již téměř 450 let je zavazující a patří k hlavním přednostem naší školy.